Jak v čase karantény zůstat dost dobrým rodičem
Autor: Kateřina Hejnová (sociální pracovnice, Mezipatro)
Epidemická krize související s pandemií koronaviru COVID-19 přes noc proměnila nejen celý svět, ale i naše zaběhlé rodinné fungování. Rodiče jsou svým dětem nejen vychovateli, pečovateli a živiteli, ale také učiteli, baviči a informátory. Jsou jejich průvodci současnou situací. Školy a školky jsou zavřené, rodiče pracují z domova a žonglují pracovní povinnosti s plněním domácích úkolů dětí, anebo v tom horším případě přišli o práci úplně a musí řešit zásadní, existenční nouzi. Ventily, kterými rodiče upouštěli páru a nabírali sílu a energii, se utáhly, a stejně tak se výrazně snížily i možnosti trávit s dětmi čas na hřištích nebo v hernách.
Odborníci se shodují, že karanténa a s tím související opatření mají významný vliv na psychickou pohodu jedince a mohou vést ke zvýšeným obavám, úzkostem, frustracím, depresím a výkyvům nálad. Prožívání jedince významně ovlivňuje celý rodinný systém – děti jsou totiž od přírody vybaveny tendencí přebírat naladění svých rodičů (i to, které si myslíme, že není vidět), a proto se prožívání rodičů do dětí obtiskne, ať už chceme či ne.
Jste dost dobrý rodič?
Dokonalost v rodičovství neexistuje, není žádoucí a dětem nikterak nepomáhá, naopak je učí, že chybovat se nemá a jen dokonalý výsledek je ten dobrý. Navíc v nás probouzí pocit viny, pokud přísně nastavené standardy neplníme. Za daných okolností není dokonalost v rodičovství ani reálná. Nesnažme se tedy být stoprocentní a nechtějme to ani po našich dětech. Donald Winnicott, anglický psychoanalytik, vytvořil koncept dost dobrá matka, který byl později rozšířen z mateřství na rodičovství obecně. Dost dobrý rodič ví, že se nemusí vše dařit na sto procent a neklade na sebe ani na své děti zbytečně vysoké nároky. Přijměte fakt, že se děti budou nudit, že budou chvílemi nesnesitelné nebo posmutnělé – nejspíš to nedělají naschvál nebo na truc, ale proto, že se s celou situací sžívají. Stejně jako vy, a proto si nedělejte výčitky, pokud nebudete mít dvacet čtyři hodin denně dobrou náladu.
Co s tím, abyste vše zvládli ve prospěch vašich dětí?
1. Chápejte svoje emoce a mějte pochopení i pro emoce druhých. Vyvarujte se činností, které vás zúzkostňují (např. čtení zpráv). Snažte se rozeznat, kdy toho na vás začíná být příliš, a nebojte se o tom s ostatními členy domácnosti komunikovat přiměřeně jejich věku. Neshodám se nejspíš úplně nevyhnete, ale zkuste jim předcházet.
2. Nastavte si s dětmi denní program a pravidla. Zasedněte všichni k jednomu stolu, vyložte karty na stůl a pobavte se o tom, co každý z vás potřebuje. Společně si sestavte denní program, který bude vyhovovat jak vašim pracovním povinnostem, tak školním povinnostem dětí. Nezapomínejte na dostatek přestávek na odpočinek a jídlo, na pohyb v přírodě, zábavu a čas pro sebe, kdy si budete moct oddechnout a nabrat sílu.
3. Zapojte děti do domácích prací. Ne ovšem tak, že jim nařídíte, co mají dělat, zapojte je do rozhodování a pomozte jim sestavit si seznam domácích prací, které budou dělat rády.
4. Umožněte dětem kontakt s jejich kamarády a spolužáky. Trávení času na mobilu a internetu není ideální, ale může být prostředkem pro udržování kontaktu s kamarády či spolužáky. Nastavte si tedy rozumná pravidla, která toto zohledňují.
5. Přistupujte aktivně k řešení pracovní a potažmo finanční situace. Komunikujte se svým zaměstnavatelem o tom, v jaké jste situaci, a jaký objem odpracovaných hodin od vás očekává. V případě, že jste o práci přišli úplně a nacházíte se v hmotné nouzi, neváhejte se obrátit na příbuzné nebo na neziskové organizace, které vám mohou pomoci.
6. Mluvte s dětmi o tom, co se děje. Děti vnímají, že jejich život není takový, jaký býval, a vnímají i vaše obavy. Komunikujte s nimi o tom, jak se cítíte a co se děje, ale způsobem a v množství, které odpovídá jejich věku. Vycházejte přitom pouze z ověřených informací.
7. Nebojte se říct si o pomoc. V případě, že by toho na vás bylo přespříliš, nebraňte se možnosti využít krizovou psychologickou pomoc.